Evropský hudební festival EUROPAMUSICALE „Musica Sacra“

Dívčí akademický sbor byl založen na katedře hudební kultury Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni v roce 1993. Vystupuje na samostatných koncertech v ČR i v zahraničí (Francie, Německo, Polsko, Slovensko), při větších hudebních projektech spolupracuje s komorními orchestrálními tělesy (Collegium Musicum d´Aquitaine Bordeaux, Komorní orchestr katedry hudební kultury, Symfonický orchestr univerzity v Regensburgu, Folklórní soubor univerzity Kolín n. R.,…). Za dobu svého působení získal sbor řadu vítězství a předních cen na mezinárodních sborových soutěžích a festivalech (Young Prague, IFAS Pardubice a Akademické Banské Bystrice, Jaro se otvírá, Festa academica, Smetanovské dny v Plzni, Festival sborového umění Jihlava,…), opakovaně je oceňována jeho vyspělá hlasová kultura. Ve svém repertoáru má nejen skladby starých mistrů a úpravy lidových písní, ale zvláště se zaměřuje na kompozice 20. století.Sbormistryněmi jsou doc. Daniela Mandysová a dr. Romana Feiferlíková.

Komorní orchestr BMW (Das BMW Kammerorchester) vznikl z iniciativy Manfreda Schmida a jeho učitelky hry na housle Daniely Wabnitz, kteří jej spolu s dalšími spolupracovníky z BMW založili na podzim 1996. Patronát nad nově vzniklým tělesem se tehdy uvolil převzít profesor Joachim Milberg. Později se patronátu ujal pan Donauer a v roce 2007 se dalším patronem stal Günter Wollny. Z původně malého okruhu hudebníků z řad nadšených pracovníků BMW se orchestr po krátké době - s podporou externích hráčů - rozvinul do dnešní velikosti (v současnosti téměř 50 členů). Již v prosinci 1996 se poprvé představil koncertem ve Výzkumném a inovátorském centru (Forschungs- und Innovationszentrum FIZ), v listopadu 1998 se stal spolkem a od té doby je členem Pracovního spolku mnichovských ochotnických orchestrů (Arbeitsgemeinschaft Münchner Laienorchester) a Zemského sdružení bavorských nadšeneckých orchestrů (Landesverband bayerischer Liebhaftorchester). Komorní orchestr BMW je od svých počátků vedený Danielou Wabnitz.

The Hilliard Ensemble si za dobu 40 let své existence získal nezaměnitelný zvuk a platí dnes za jeden z nejlepších světových vokálních souborů. Skupina se původně specializovala na hudbu vzniklou před rokem 1600, jejich repertoár ale dnes sahá až k dílům současných skladatelů, jako jsou Arvo Pärt a Wolfgang Rihm, kteří část svých skladeb napsali přímo pro tento soubor.

The Hilliard Ensemble je dnes hostem na všech významných pódiích světa. Vedle pravidelných koncertních turné po Evropě, Asii, USA a dalších kontinentech soubor také intenzivně spolupracuje s orchestry, např. s Gewandhausorchester Leipzig, Philadelphia Orchestra nebo s Newyorskou filharmonií.

Pravidelně vystupuje soubor také v Německu. Nadšené publikum a velkolepou odezvu tisku si nacházejí jeho koncerty ve všech velkých hudebních centrech jako Hamburk, Berlín, Kolín nad Rýnem, Frankfurt, Stuttgart, Mnichov i na festivalech jako Berliner Festwochen, Ludwigsburger Schloβfestspielen, Hudební festival Šlesvicko, festival Tage Alter Musik, Internationalen Bach-Akademie Stuttgart, Brühler Schloβkonzerten, Hudební festival Brémy, Bach-Woche Ansbach, MDR-Musiksommer, Bach-Fest Leipzig.

The Hilliard Ensemble hostoval na všech významných mezinárodních festivalech, m.j. v Bathu, Cheltenhamu, Aldeburghu, Norwichi, na festivalu City of London Festival, na London Proms, dále na Salcburském a Bregentském festivalu, na Internationalen Musik-Festwochen Luzern, na Festival van Vlaanderen, Holland-Festival, Festivalu sakrální hudby ve Fribourgu, ale i na festivalu v Aix-en-Provence a v Granadě. Široký záběr souboru doplňují rozhlasové, televizní (BBC, WDR, NDR, ZDF, ARTE) a studiové nahrávky (EMI, ECM), které byly vyznamenány mezinárodními cenami - mezi nimi Deutscher Schallplattenpreis, Grammophone, Record of the Year, Edison Prize.

The Hilliard Ensemble se rozhodl po více než čtyřech desetiletích mezinárodní koncertní činnosti ukončit svou kariéru ke konci roku 2014.

Sigfried Mauser studoval hru na klavír u Rolfa Koenena, Rosl Schmidové a Alfonse Kontarského na Hudební akademii v Mnichově (Musikhochschule München) a vedle toho také hudební vědu, filozofii a dějiny umění na univerzitách v Mnichově a v Salcburku. V roce 1981 vydal svoji dizertační práci pod titulem "Expresionistické hudební divadlo Vídeňské školy" (Das expressionistische Musiktheater der Wiener Schule, Bärenreiter/Bosse).

Po docentuře na hudební vědě i ve hře na klavír se v roce 1982 stal tehdy nejmladším profesorem v Německu na Státní vysoké škole pro hudbu ve Würzburgu (Staatliche Hochschule für Musik); následovalo pozvání na Univerzitu Mozarteum v Salcburku, kde založil Výzkumný institut pro hudební hermeneutiku a po 15 letech se vrátil na Mnichovskou vysokou školu pro hudbu a divadlo (Münchner Hochschule für Musik und Theater), jejíž prezidentem byl od zimního semestru 2003. Mimo to je nejžádanějším pedagogem na mezinárodních masterclass v oboru hry na klavír, skladatelství a komorní hudby.

Sigfried Mauser byl mnohonásobně vyznamenán, získal mj. stipendium města Mnichov "Interpretationsstipendium der Stadt München" (1981), cenu Bayerischer Kulturförderpreis (1984) a cenu "Neues Hören" (2001), udělenou během Letní akademie Univerzity Mozarteum ve spolupráci se Salcburským festivalem, jakožto i Rakouský čestný kříž za vědu a umění (2009); k tomu mu byl v roce 2010 udělen také Německý spolkový kříž za zásluhy. Od roku 1990 je řádným členem Bavorské akademie krásných umění, od roku 2002 také ředitelem jejího hudebního oddělení.

Početné sólové i komorní koncerty zavedly Sigfrieda Mausera do celého světa, mj. do významných hudebních metropolí - Berlína, Hamburgu, Kolína nad Rýnem, Vídně, Londýna, Paříže, Moskvy, Pekingu, Tokia, vícekrát také do USA (New York, Washington, Los Angeles). Je pravidelným hostem na renomovaných festivalech jako Mnichovské Biennale, Klavírní festival Ruhr a Salcburský festival. Jako sólista spolupracoval s nejvýznamnějšími orchestry, se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, s Mnichovským komorním orchestrem, Radio-Sinfonie-Orchester Frankfurt, s Německým symfonickým orchestrem v Berlíně a dalšími. Sigfried Mauser byl interpretem mnoha premiér současných skladatelů, jako např. klavírních skladeb a koncertů Wolfganga Rihma, Wilhelma Killmayera, Hanse Wernera Henze a Jörga Widmanna.

Nederlands Kamerkoor patří už 75 let k nejvyhlášenějším komorním sborům světa. Jeho repertoár sahá od středověkých děl až po modernu. Sbor je samostatnou organizací bez pevných vazeb na operu či rozhlas. Vedle vlastních koncertních turné v různých holandských městech spolupracuje také s mnoha mezinárodními orchestry a špičkovými holandskými soubory jako Koninklijk Concertgebouworkest, Asko/Schönberg Ensemble a také s orchestry zabývajícími se hudbou 18. století.

Nederlands Kamerkoor založil v roce 1937 Felix de Nobel nejprve z mladých sólistů a znovu jej obnovil po 2. světové válce. Zpočátku byl sbor podporován pouze skromným státním příspěvkem, v roce 1965 obdržel trvalou subvenci. Brzy následovala pravidelná pozvání na významné festivaly. K největším úspěchům sboru patří pravidelná turné po USA i spolupráce na operních produkcích pod vedením Carlo Maria Giuliniho v rámci Holland-Festivalu. Když v roce 1972 Felix de Nobel odmítl sbor dále dirigovat, následovalo období hledání nové orientace. Na místo šéfdirigenta byli najímáni vždy odborníci na daný repertoár. Novou pověst si získal Nederlands Kamerkoor v oblasti staré hudby díky dirigentům, jako byli Gustav Leonhardt, Nikolaus Harnoncourt, William Christie, a zejména díky vlámskému dirigentovi Paulu Van Nevelovi, který se mezitím stal čestným dirigentem a silně ovlivnil vývoj sboru. V oblasti současné hudby sbor obohatili dirigenti Ed Spanjaard a Reinbert de Leeuw.

V roce 1987 převzal vedení sboru Uwe Gronostay, který mu přinesl nové oživení, když jej zaměřil na pozdně romantický repertoár. Velký vliv na volbu programu měli také jeho nástupci, Tonu Kaljuste z Estonska s půvabnou sborovou hudbou z východní a severní Evropy a Stephen Layton, který přinesl podnětné kombinace britského a francouzského repertoáru. Následoval čas bez šéfdirigentů, od sezóny 2011/2012 pak sbor vede estonský dirigent Risto Joost. Všestrannost sboru se dnes projevuje nejen vlastními koncertními turné, ale také početnými projekty a premiérami, kterými bývá v posledních letech pověřován. Mezi skladateli, kteří pro sbor napsali svá díla, jsou Sir John Tavener, Giya Kancheli, Sir Harrison Birtwistle, Mauricio Kagel, Karin Rehnqvistová, Edith Canat de Chizy a rovněž holandští skladatelé jako Jan Willem de Vriend, Elmer Schönberger, Micha Hamel a Joost Kleppe. Často se zpěváci Nederlands Kamerkoor ujímají sólových partů, což jen podtrhuje mnohostrannost jednotlivých členů sboru. Nederlands Kamerkoor vydal 75 CD, z nichž některá byla vyznamenána cenami, m. j. Edison Award a Diapason d´Or. S neobvyklými dramaturgickými nápady se sbor neustále snaží přilákat i mladé publikum.

Krzysztof Penderecki se narodil 23. 11. 1933 v polské Dębici. Již od dětství hrál na housle a na klavír, v osmnácti letech byl přijat na Krakovskou konzervatoř. Od roku 1954 studoval u Artura Malewského a Stanislase Wiechowicze skladbu na Krakovské státní hudební akademii, kde byl od roku 1958 zaměstnán jako profesor. O rok později vyhrál Penderecki na II. Varšavské soutěži mladých polských skladatelů všechny tři udílené ceny. K mezinárodní avantgardě se přidal v roce 1960 premiérou skladby Anaklasis pro 42 smyčcových nástrojů na Dunajských dnech hudby. Širšímu publiku se Penderecki představil v roce 1966 při uvedení Lukášových pašijí v Münsterském dómu. Od roku 1966 do roku 1968 učil polský skladatel na Folkwang-Hoschschule v Essenu. Jeho první opera Ďábel z Laudonu podle Aldouse Huxleyho měla premiéru v roce 1969 v hamburské Státní opeře. V roce 1972 byl Penderecki jmenován rektorem Hudební akademie v Krakově, mezi lety 1973 a 1978 učil také mimo jiné na Yale University v USA. Jako dirigent vlastních i cizích děl si získal Penderecki celosvětové uznání.

Penderecki zkomponoval mnohá svá díla jako památku na katastrofy 20. století. Threnos pro 52 smyčcových nástrojů z roku 1960 je věnován obětem bombového útoku na Hirošimu, klavírní koncert Resurrection vznikl pod dojmy z útoků 11. září 2001. Pro Pendereckého nemá propojení hudby s těmito tématy budit pouhou abstraktní představu, ale má být pro posluchače svým tónovým zabarvením a dramatikou zvuku emocionálně srozumitelné. Silné politicko-společenské souvislosti jsou přítomny také v Polském requiem, jehož kompozice v roce 1980 byla započata Lacrimosou věnovanou Lechu Walesovi. Další věty tohoto díla zasvětil Penderecki polským obětem z Osvětimi a obětem Varšavského povstání z roku 1944. V roce 2005 requiem doplnil o větu s názvem Ciaccona in memoriam Johannes Paul II. k uctění památky tohoto polského papeže.

Penderecki patří k nejčastěji oceňovaným hudebníkům své generace: v roce 1966 obdržel Velkou uměleckou cenu Severního Porýní-Vestfálska, o rok později Prix Italia a Sibelius Gold Medal a v roce 1970 cenu Polského spolku skladatelů. K tomu byl vyznamenán cenami Prix Arthur Honegger (1977), Sibelius Prize of the Wihuri Foundation, Polskou státní cenou (obojí 1983), cenou Premio Lorenzo il Magnifico (1985), University od Louisville Grawemayer Award for Music Composition (1992), Preis des Internationalen Musikrates/UNESCO (1993), Musikspreis der Stadt Dusiburg (1999), Cannes Award "Living Composer of the Year" (2000), Romano Guardini Preis der KatholischenAkademiein Bayern (2002) a Premium Imperiale (2004). Od roku 1990 je nositelem Velkého kříže za zásluhy Spolkové republiky Německo (Groβer Verdienstkreuz des Verdienstordens der Bundesrepublik Deutschland) a Chevalier de Saint Georges. V roce 1995 se stal členem Královské hudební akademie v Dublinu (Royal Academy od Music in Dublin), v roce 1998 Americké akademie umění a literatury (American Academy of Arts and Letters) a Bavorské akademie krásných umění (Bayerische Akademie der Schönen Künste). V roce 2006 byl poté jmenován Commander of the Three Star Order in Riga a členem Order of the White Eagle v Polsku. Krzysztof Penderecki je čestným doktorem a profesorem mnoha mezinárodních univerzit.

Mladý německý tenor Julian Prégardien ( nar. 1984 ve Frankfurtu) je stejnou měrou úspěšný jako operní i jako koncertní zpěvák.

V sezóně 2013/14 hostoval jako Jaquino v Beethovenově "Fideliovi" spolu s Německou komorní filharmonií Brémy a Paavo Järvim, jako Eurimedes v Telemannově "Orfeovi" ve Frankfurtské opeře a jako Gomatz v Mozartově Zaidě na Mozart-festivalu v Reutlingenu. Předtím byl J. Prégardien čtyři roky stálým členem souboru Frankfurtské opery. Zde bylo možno ho slyšet jako Tamina v Mozartově Kouzelné flétně, Novice v Brittenově Billy Buddovi a Jásona v Charpentierově Médei . Jako člen Académie Européenne de Musique zpíval Julien Prégardien na festivalu Aix en Provence Nencia v Haydnově "L´infedelta delusa" a Belfiora v Mozartově "la Finta Gardiniera". CD nahrávka "Ezia" od C.W. Glucka s Il complesso barocco pod taktovkou Alana Curtise, vydaná společností Virgin Classics, kde zpívá Prégardien part Vara, dostala v roce 2012 cenu Echo-Klassik.

Koncertními vrcholy sezóny 2013/14 jsou vystoupení při Mezinárodní bachovské akademii Stuttgart s Hans-Christophem Rademannem, s orchestrem Symphonique de Montréal a Kentem Naganem, s Curyšským komorním orchestrem v Tonhalle Curych, stejně tak jako "Vánoční oratorium" s Drážďanským komorním sborem a Peterem Schreierem a "Matoušovy pašije" s Akademií pro starou hudbu Berlín a Audi Akademií dětského sboru v Berlíně a Mnichově.

Vedle písňových večerů v koncertní řadě Menuhin festivalu Gstaad, Rheingau hudebního festivalu a festivalu Meklenbursko - Přední Pomořansko vystoupil Julian Prégardien mj. i v Kolínské filharmonii, v divadle Maggio Musicale ve Florencii, na festivalu Musikfest Stuttgart a na festivalu v Edinburghu a Schwetzingenu. V létě 2013 debutoval na Davoském festivalu, na festivalu Styriarte ve Štýrském Hradci a na Schubertiádě ve Schwarzenbergu. Na jaře 2014 vyšlo jeho první písňové CD u labelu Myrios Classics.

Hudebního vzdělání se mu dostalo v rodině, v Limburger Dommusik a na Hudební vysoké škole ve Freiburgu. Od letního semestru 2013 vyučuje Julian Prégardien v oratorní třídě na Vysoké škole hudby a divadla v Mnichově.

Vedle písňových večerů v koncertní řadě Menuhin festivalu Gstaad,  Rheingau hudebního festivalu a festivalu Meklenbursko – Přední Pomořansko vystoupil Julian Prégardien  mj. i v Kolínské filharmonii, v divadle Maggio Musicale ve Florencii,   na festivalu Musikfest Stuttgart a na festivalu v Edinburghu a Schwetzingenu. V létě 2013 debutoval na Davoském festivalu, na festivalu Styriarte ve Štýrském Hradci  a na Schubertiádě ve Schwarzenbergu. Na jaře 2014 vyšlo jeho  první písňové CD u labelu Myrios Classics.

Hudebního vzdělání se mu dostalo  v rodině, v Limburger Dommusik a na Hudební vysoké škole ve Freiburgu. Od letního semestru 2013 vyučuje Julian Prégardien v oratorní třídě na Vysoké škole hudby a divadla v Mnichově.

V roce 1987 byl sbormistrem Berndem Engelbrechtem založen soubor Renner Ensemble Regensburg, pojmenovaný po místním varhaníkovi a skladateli Josefu Rennerovi (1868 - 1934). Většina členů souboru získala své hudební vzdělání na hudebním gymnáziu Regensburger Domspatzen.

Na této bázi zformoval Bernd Englbrecht perfektně sezpívané pěvecké těleso, které od září 2003 virtuózně vedl Jörg Geslein. Soubor okouzluje svou mimořádnou všestranností: Repertoár zahrnuje sborová díla pro mužské hlasy napříč stoletími - od středověku přes díla renesance a romantismu až k experimentální současné vokální avantgardě.

Koncertní turné dovedla sbor do Švédska, Francie, Itálie, Rakouska, Španělska, Litvy, dále na Tchajwan a Filipíny, do Japonska i Singapuru, do Uruguaye i Argentiny. Vedle nesčetných vystoupení, CD nahrávek a rozhlasových a televizních záznamů svých koncertů se soubor úspěšně účastnil i národních a mezinárodních sborových soutěží: První cenu získal na 3. Německé sborové soutěži v roce 1990 ve Stuttgartu, na mezinárodní sborové soutěži BBC "Let the People sing" (1991), na 1. mezinárodní soutěži vokálních souborů v Korntal-Münchingen (1992), na 27. sborové soutěži ve španělské Tolose (1995) i na 4. mezinárodní soutěži vokálních sborů v argentinském městě Trelew (1999). Renner Ensemble Regensburg se stal také nositelem ceny nadace Ernst-von-Siemens Stiftung (1996) a získal Cenu na podporu kultury města Regensburg (2000). Od roku 2011 vede tento sbor s novým espritem a novými idejemi dr. Hans Pritschet.